panny, panicové

Jel jsem večer domů tramvají. Vůbec se mi tam nechtělo. Tramvaj zastavila na jedné ze zastávek, která ve tmě vypadala mnohem děsivěji než normálně. Znuděně jsem si prohlížel cestující, kteří vystupovali. Byla mezi nimi celkem pohledná žena v červeném kabátu. Hádal jsem jí okolo třicítky. Měla zrzavé vlasy a výrazné zelené oči. Působila tajemně stejně jako ta zastávka.

Včera se mi stalo něco neuvěřitelného, konečně už nejsem outsider. Poslední ze třídy, vlastně poslední ze všech, koho znám. Stalo se to naprosto nečekaně. Jel jsem domů odpoledním autobusem a vedle mě čtyřicetiletá žena. Cítil jsem z ní decentní nádech sladkého parfému. Na klíně měla obrovskou tašku s nákupem. Nevěnoval jsem jí žádnou velkou pozornost, a protože jsem to měl domů ještě daleko, tak jsem usnul.

Za chvíli dorazí moje přítelkyně, neskutečně se těším. Celý den mám erekci a nemůžu myslet na nic jiného. Když už se blíží její příchod, v penisu cítím lehké tepání. Těším se, až zasunu do úzké skulinky, kterou ještě nikdo nenavštívil. Hned jak zvoní zvonek, běžím otevřít dveře. Lucka má na sobě minikraťásky, ve kterých vynikají její dlouhé nohy. Sbíhají se mi sliny. Přivítá mě úsměvem. Já ale ve své nadrženosti nezvládám čekat, beru ji opatrně do náručí a odnáším na gauč.